Není to tak dlouho, co jsme vyjukaní vylezli z dělohy a řvali jako protržení.
Jen o pár dekád později tu na sebe v téhle ohromné hře hrajeme, že máme všechno pod
kontrolou a přesně víme, co děláme. Protože chceme, aby nás ostatní přijali, respektovali,
chceme mít dostatek zdrojů a rozmnožit se.
To s sebou přináší velké množství stresu a problematický sebevztah, protože uprostřed toho
všeho se krčí malá dušička: Poznají ostatní, že nevím, co dělám? Jsem jediný, kdo si to
vymýšlí po cestě? Jak to, že ostatní vypadají tak schopně a opravdově, když z místa, odkud
koukám já, se tak vůbec nevnímám?
Vzdělávací systém tomu dvakrát nepomohl, protože do nás zasel strach z chyby. Za každé
klopýtnutí je stupeň dolů a posměch okolí.
Jenže co když to, jak se cítíte, není osobní prokletí? Co když právě tohle znamená být
člověkem?
Teprve když si připustíte, že právě nevědění, tápání, učení, zkoušení a neustále kroky do
prázdna jsou tím, co otevírá stavidla kreativity a dělá život životem, můžete se uklidnit a začít
tvořit svobodně, s klidem a radostí.
Za každými novými dveřmi, které otevřete, je nejprve temná místnost. Teprve když se v ní
nebojíte začít šmátrat, můžete zjistit, že je plná hraček.
Prožijte s námi 90 minut aplikované improvizace. Vypravte se na vzrušující cestu proti svým
zažitým myšlenkovým vzorcům, že tam venku je nějaké správně. Objevte umění Je to fuk,
které vám rozváže ruce a dodá odvahu zkoušet a riskovat. Osvojte si mindset, který je
podhoubím pro pokrok a inovace. Odhoďte balvan, že musíte být nejlepší a bezchybní.
Konečně jen buďte a nechte se to dít.
V byznyse i v uměleckém světě je rozdíl mezi amatéry a profesionály prostý:
Profesionálové vědí, že vaří z vody. Amatéři předstírají, že ne.
Jiří Charvát
Vedl jsem tým copywriterů. Pak jsem vykouřil halucinogenní žábu, zjistil, že neexistuju a
skutečnost je jenom lunapark, kde si můžu prožít, cokoli chci.
Tak teď Škole improvizace navracím lidi k jejich spontaneitě a píšu to, co věřím, že jim uleví.
Humor, příběhy, poezii a mind-upy: chytré komediální přednášky, které se snaží skrze slzy
smíchu doručit katarzi: „Jé, já v tom nejsem sám/sama?!“ a pomáhají popasovat se se životem
obejmutím třeskuté melancholie. Napsal jsem knihy Eskejp: Na útěku z kanceláře podle blogu
nominovaného na Magnesii Literu, Qejci: Existenciální sperma komiks a sbírku básní Zase je
dneska. Jsem dvojnásobným mistrem České republiky ve slam poetry.
Lukáš Venclík
Píšu a mluvím na veřejnosti, často spatra. 16 let hraju improvizační představení v češtině – s
Just! Impro v pražském Švandově divadle i v angličtině – v Brémách, Krakově, Bernu a
Paříži. V rámci Školy improvizace jsem odučil desítky workshopů zaměřených na spolupráci,
rozbíjení stereotypů a storytelling.